Návštěvnost
Mamahotel.
Mamahotel.
Malinké ptáče,
ukryté v hnízdě je opuštěné,
chvěje se, je vystrašené,
potichu pláče.
Drobnými křídly mává,
snaží se odletět,
jen děsí ho svět,
sil se mu nedostává.
Možná mu pomůže naděje,
a křídla je unesou,
vždyť, přece, k tomu křídla jsou,
když zkusí to, jednou uspěje.
Komentáře (11)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskZnám spoustu mladých, kteří se z domu nehrnou pryč. Můj syn brzy odešel z domu za svou láskou, nakonec se vzali a už u nich zůstal. Dcerka odešla zachvíli za nim za přítelem, bylo to tak najednou, měla jsem s tím problémy, najednou z hnízda vylétly dvě ptačata, moc mi ty děti chyběli. Zanedlouho se dcera vratila domu s plačem, naštěstí jen s pejskem. Její partner se k ni choval hnusně. Po několikáti neúspěšných vztazích je doma, sama opravuje starý rodinný dům a čeká na toho hodného prince. Moc ji přeji aby si nějakého hodného kluka našla, moc by si to zasloužila.
28.12.2023 21:15:24 | Marťas9
Život je pestrý, skoupý, ale i štědrý a my nikdy nevíme na kterou stranu se přikloní. Někdy mu musíme jít naproti a trochu svému štěstí napomoci. Myslím si, že, až se tvoje dcera otřepe, vše se dá tou správnou cestou. Děkuji za tvůj komentář. :-))
29.12.2023 10:19:33 | Kan
...je to pro ně těžké, pro některé těžší, nežli pro jiné. Ale když to zvládnou, není nic lepšího pro rodiče, když vidí, jak soběstační a úžasní ti mladí dospělí jsou a ještě když mají po boku životního partnera...dostaví se obrovská úleva...:0)
28.12.2023 14:06:18 | čertííík
Někdy to vylítnutí z hnízda je pro ty ptáčata mnohem jednodušší, než pro mámu, co má najednou kolem sebe prázdno... sama jsem zvědavá, jak to jednou "dám"!
28.12.2023 13:32:10 | cappuccinogirl
Naši kluci odešli z domu, oba, ve dvaceti a už, jenom, chodí na návštěvy.
Je pravda, že manželka to nesla dost těžce, až jim tím lezla na nervy. Zvykla si.
A ty ? Budeš muset, utřeš slzu a budeš se snažit uvěřit, že si vybraly dobře. :-))
28.12.2023 14:35:42 | Kan
Dnešní doba se mi zdá v otázce jakéhokoliv výběru daleko složitější a nebezpečnější než to bylo dřív. A protože mé dcery jsou jaké jsou, tuším trable...u každé ovšem jiné... budeme to mít zajímavý...ale jo, život je posune a naučí...a donutí...dívat se na některý věci jinak, než je vidí dnes. Právě a jenom skutečnýmu životu a tomu, že v něm najednou plavou "samy" se podaří to, co mně se nikdy povíst nemůže:-):-):-)*
Mně bude těšit každej jejich úspěch, bolet každej jejich omyl, furt budu mít připravenou náruč nebo záchrannej kruh...ale to podstatný už bude jen a jen na nich... zvyknout si na to budem muset všichni:-)
28.12.2023 14:46:07 | cappuccinogirl
Víc, ani, jako milující matka, nemůžeš udělat. Já to mám za sebou. Bylo to ze dne na den. :-))
28.12.2023 15:34:18 | Kan
Nevim, není to u kluků takový nějaký jednodušší???
Přece jenom, mělo by to bejt takový to silnější pohlaví...i když... no, nevim, Kane, nějak podezřele se mi tady krpoutěj koutky...:-)
28.12.2023 15:50:20 | cappuccinogirl
Neumím posoudit, jaké je to s holkama, ale u kluků to, zřejmě, bude jednodušší. Kdysi, za mého mládí šli na vojnu v 19 - 20 letech a mnohdy se už domů nevrátili
a zůstali ve světě. Šlo to rychle a bez slz
28.12.2023 17:11:44 | Kan