Viděla jsem
Viděla jsem
Na Karlově náměstí
viděla jsem mámu s dcerou.
Pozorovala je,
jak bavili se s cigaretou.
Máma na vozíčku
a dcera u ní.
Opatruj se, mami.
Vezla jí na vyšetření.
Tam u nemocnice,
viděla jsem šťastné tváře.
Dobrota, láska
jela tu v plné kráse.
To není samozřejmost.
Dívala jsem se za nimi.
Příběh povím.
Zaslouží si.
Je zázrak mít děti,
co se postarají
a nebo přátelé,
co pomáhají.
Komentáře (22)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
na pohled samozřejmé věci jimi pro Tebe nikdy nejsou, ale až když o nich napíšeš, si člověk sám uvědomí... děkuji. krásný den, Jitunko. :-))*
06.01.2024 03:09:19 | Iva Husárková
Máš zlaté srdíčko,
zasloužila by sis
lepší život, přeji Ti Jituško, ať se Ti splní i ty nejtajnějši přání.
05.01.2024 21:45:04 | Marťas9
Mám doma útlou knížku a je tam: viděl jsem...vždycky, když se k ní vrátím, tak se mi zatají dech.
05.01.2024 21:25:27 | Philogyny
Dříve to bývalo časté, že si lidé pomáhali, dnes už to taková samozřejmost bohužel není, je to smutné...Někdy pomohou spíše cizí, než vlastní..:-(
05.01.2024 20:32:01 | CULIKATÁ
Ano, dokud má člověk někoho k pomoci, je to krásné. Vím o tom své moc dobře
05.01.2024 14:35:17 | Admirál
Mkinečko, ty jseš tak hřejivý a statečný děvče... myslím na tebe a posílám pohlazení, zlatíčko.
05.01.2024 13:25:23 | cappuccinogirl
Chodím často kolem Nemocnice na Karlově náměstí a přeji lidem i tamním pacientům vše dobré.
05.01.2024 13:28:49 | mkinka
