Slunce je tématem,
za roletou paprsek běhá
a Tvé oči snímá.
Jako dron
v tom shonu
dešti vin.
Terapeutem
všem prostě být neumím.
Kamarádka?
Vědma?
Co jsem?
Láska i němý sen,
co druhou ulici
protká do písmen.
Jsem daleko,
a přesto blízko.
Tu a tam rostu
od kořenů
či umírám nízko.
Jsem řádek či věta?
Možná chaos,
co občas má všeho dost.
Očichám života běh
bez zvláštních siločar.
Zrodila mě Praha.
Milovaná a krásná.
Jsem žena,
co se ráda schová
a mezi řádky se rozdává.
Nenajdete.
Jsem šifrovaná.
La a la.
Pythagoras ve mně není.
I ve dnech ztrácím sebevědomí.
Kdo hledá.
Najde poklad něhy.
Ach, lásko.
Jsem skládačka.
Kříž a úsměv zasloužený.
Den kvete
v oáze vlastní identity.
Za rohem hladíš.
Mé druhé já
s těmi nejvřelejšími city..
Jaký je dnes den?
Rozkvetený.
Pusu a pohlazení.
Čteme a živíme se básněmi.
Lásko.
Najdeš mě mezi stránkami?
Děkuji za zastavení.
29.04.2022
Ráda jsem se zastavila...u tvých řádků. Venku mráz, ale tvá báseň hřeje.
10.01.2024 10:47:34 | cappuccinogirl
Jsem rád že jsem přečetl nádherně napsané se mi tak hezky u toho vydechlo a uvolnilo.
10.01.2024 09:46:45 | zde.neck