Osud.
Osud.
Nehledej vodu po paměti,
voda si najde tě sama.
Tak jako malé děti
poznají, kde je máma.
Umíš-li, tak pomodli se,
vlny se zvedly, zdolaly hráze.
Silou vody protrhly se,
zmizelo, co bylo na obraze.
Malíř spatřil, to, dílo zkázy,
svůj obraz pod samet skryl.
Co vidí, z toho jej mrazí,
co vidí, snad, nikdy nezažil.
Poslední tipující: Jiří I.Zahradník, BArBArKO, IronDodo, Stanislav32, Marten, Anfádis, Marťas9, Psavec, Ophelia81, cappuccinogirl, ...
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk10.01.2024 11:18:50 uživatel smazán
Pěkna, Kane, jen misto těch dětí bych tam dal třeba tučňáky... malý děti poznaj prd:)
Jenom vtip;) měj pěkný den.
10.01.2024 12:07:22 Kan
Nepodceňuj děti, jsou od přírody naprogramované na hlas své matky a vždy, ještě jako kojenci, za ním otáčí hlavu. Když už nic, tak tohle zvládnou na jedničku. Díky za komentář a taky ti přeji hezký den. :-))
10.01.2024 10:33:48 cappuccinogirl
No tohle s sebou nese hodně. Proud co si zvolna protékal dostal sílu až ničivou. Odnesl to nejen obraz ale i malíř. Tedy i člověku je úzko z toho všeho. Neumím se modlit, umíš -li, pomodli se i za mne, malíři, ať je líp.
10.01.2024 11:07:04 Kan
Neumím, děvče zlaté, neumím. Kam paměť moje sahá, nikdo v naší rodině to neuměl.
:-))
10.01.2024 09:55:44 mkinka
Tady je dobrý nejen obsah, ale i technika provedení celé básně. Mimořádně povedený text. Ani slovo jedno není navíc, vše plně do toho zapadá. Citlivý projev, který dosahuje mimořádné úrovně.
