Cáry jejich plášťů plují po nebi
Cáry jejich plášťů plují po nebi
Anotace: ...
Vždy na jaře připlouvají křižáci zpět ze svaté země
na skořápkách z ořechů
Řeka
po níž plují
se táhne od obzoru k obzoru
a je ze zlatého skla
Vždy na jaře připlouvají křižáci zpět ze svaté země
na skořápkách z ořechů
a za každého z nich
tam kdesi v dáli
hoří svíčka
Cáry jejich plášťů plují po nebi
Pavučiny jim stíní pomačkaná hledí papírových přileb
když sněží na ně mrtvý čas
Vyvanutá touha po životě
prázdné šaty stojící v šiku vojáků
- stíny, které nikdo nevrhá
domy, které nikdo nepostavil
Psí packy na plotě s jehlami místo drápů
Své životy nacpali do dýmek
a pálili minutu za minutou
Kouř, jenž vydechovali
se ve vzduchu měnil
ve zvadlé růže
A pak najednou všichni zemřeli
Bylo to zrovna ve chvíli
kdy nějaké dítě malovalo
slunci zamračenou tvář
V jiné části města
bušil obtloustlý padesátník do porouchané televize
a nemohl si všimnout
že údery jeho pěsti
dokonale kopírují zpomalující se tep umírajících
A pak se tep zastavil
A televize začala hrát...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
S M E K Á M před touhle Tvou vzácnou básní ( ve změti tolika upovídaných
cest básničkování! )***ST*
22.06.2024 23:27:00 | Frr
Je skvělá... je z těch, ju kterých nemusím rozumět každému slovu, abych pochopila... přitom každý slovo, spojení, mi tam skvěle zapadá a říkám si, žes nemohla použít jiný, že jsi zvolila skvěle... tak zajímavý spojení slov, asociace plynuly, když jsi psala a teď přecházejí na ty, co čtou... mohu jen poděkovat, moc ráda jsem si tímhle "proplula". Hezký den tobě:-)*
30.01.2024 11:34:49 | cappuccinogirl
...přesně tohle miluju, Ivetko...
30.01.2024 09:58:51 | Lumír
hutná beznadějná protiválečná proza ve volném verši, závěru a zejména obrazu s obtloustlým padesátníkem nerozumím, ale duch básně je v této tematice nový a dochází v odhalení daleko. Totiž že na vině jsou "křižáci" tzn. vojáci posedlí nějakou (původně třeba i vznešenou) myšlenkou. Ne obyčejní vojáci, nýbrž křižáci - poutníci idejí zla a násilí, ti přinášejí zmar a zasluhují naše pohrdání a vyčítavý posměch básníkův (cáry, pavučiny, skořápky, prázdné šaty, papírové přilby, i kouř z jejich dýmek je zhoubný.) Závěru nerozumím, snad jako kdyby básník cítil že by sem patřil obrat s trochou optimismu - a on nevyšel, jelikož řešení neznáme, pouze televize začala hrát...
30.01.2024 06:50:43 | Ezop
