Dívej se zpříma do slunce a nemrkej

Mám jenom pět dní z deseti
Na to
Abych to tady přežil
Míval jsem každý den jinou tvář
A tobě ukazoval vždycky tu poslední
A nechci už s tebou trávit rána
Ani noci
Chci se bez tebe obejít
Číst si zakázané knihy
A stříhat ženám v časopisech vlasy
Chtěl bych ti toho ještě tolik říct
Ale už není co

A teď to budu já kdo zabouchne dveře
A už je nikdy neotevře

Lehávám pod mostem v mokré trávě
A někdy si říkám že víc jsem neměl nikdy poznat
Už mě to takhle nebaví

Teď musím být já ten kdo za sebou zavře dveře
Zamkne
A
Bude se dívat mlčky na vypnutou televizi

Dívej se zpříma do slunce a nemrkej

Světla panelákových domů hřejí mě roztroušené srdce a vzpomínají se mnou na lepší časy

Kdy jsme žádné dveře neznali