I.P.Pavlova a vozíčkář
I.P.Pavlova a vozíčkář
Sedí na kolečkách
a prosí o almužnu.
Ticho má okolo.
Žít bez jedné nohy
je těžké.
Cinkají mince.
Dneska nevybíral,
opaloval se na lavičce.
Těsně vozík
a vděčil jaru,
že je slunce.
Praha je přívětivá.
I v ruchu
na hendikepované nezapomíná.
Každý den je vymodlený
a hranice příliš tesklivá.
Slunce, mír i pokora.
Komentáře (18)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskPokračování... Nejhodnější tchyně na světě, měla jsem ji moc ráda...
09.04.2024 20:14:19 | Marťas9
Cukrovka je zlá nemoc, manželova maminka ji také měla, přišla o pár prstů na noze, než poznala PÁNA DOKTORA EMILA ZÁHUMENSKÉHO ZE ZLÍNA. ten jí z černých prstu udělal zdravé, klobouk dole před ním neskutečný lidský lékař. Nohy ji zachranil. Bohužel v hlavě se ji začaly tvořit nádory, zhoubné nebyly ale jedna operace nestačila, druhou nedoporučovali poté umřela. Byla to nejvhodnější
09.04.2024 20:12:31 | Marťas9
Děkuji za svěření a citlivý příběh tvé rodiny a objimam.
09.04.2024 20:30:30 | mkinka
Lidé to mají těžké. Chodil jsem se sousedem rád na "vycházky na pivo", pak jsem ho vozil, když kvůli cukrovce přišel o nohu, pak druhou...I tak to byl prima chlap, už bohužel zemřel na další nemoci, ale uměl si ty vycházky i pivo užít naplno, byla s ním legrace. Rád vzpomínám. :-)
09.04.2024 16:37:02 | Lighter
Moje prababička též přišla o nohu kvůli cukrovce. Pamatuji si na ní jako dítě.
Chtěla mě chránit a tak nohu přikrývala dekou, abych to jako malá v hlavě neřešila.
Až jako velká jsem si uvědomila, že jsem jí nestihla tenkrát říci.
Prababičko, já Tě mám ráda stejně i bez nohy.
Ještě si vzpomínám na poslední okamžiky setkání.
A teď třeba v nebi mě slyší, že genetické pouto smrtí nekončí.
09.04.2024 16:46:36 | mkinka
smutně napsáno,
ale znám také jeden vozíček, a těžko se dal sehnat,
čekalo se, a přes dma, což je snad z prahy,
a via poukaz od lékaře to hradí pojišťovna mimo dopravu,
která tehdy stála pár set, ale bez poukazu by samotný vozíček stál tisíce...
09.04.2024 12:51:00 | J's ..
Děkuji za slova. Moje maminka má chodítko a též na poukaz a tak se na všechny věci dívám jinýma očima.
09.04.2024 13:06:51 | mkinka
dlouhé roky na I.P. Pavlova žebral takový postižený mládenec, třásl se tam o berlích a škemral o drobné na perónu...pak jsem jednou jel od Vinohradské vodárny tramvají a on tam s někým telefonoval a před IPP říká Já už musím, šmejdi čekaj. Vstal, chytil berli, nahodil ksicht debila a vypajdal ven...hned u dveří tramvaje mu nějaká bába cpala prachy...svět chce být klamán
09.04.2024 12:32:00 | zase já
Velice citlivě napsáno... smutné téma, ale přesto psané tak, že obsah hřeje...jako to slunce.
09.04.2024 12:23:41 | cappuccinogirl
Děkuji za slova podpory a jsem ráda, že jsi mě navštívila a přeji vše dobré v den prohřátý sluncem.
09.04.2024 12:29:30 | mkinka