Beznaděj

Děs
co pozřel mě bez nebes
bez lásky a pochopení
přízemnost obepnula
mě z dlaní
co lásky a sblížení
pokradají
v nicotu prázdnou
bez nadějí
smutné děje nabízí
a radost nehřeje
bolesti
beznaděje
hnití
uvnitř toho domu propadlin
pekla

Starosti mě obeply
a kovid co jsem někde chytla
a špatní lidé kolem mne
kdo zachrání mé bloudění
a kamenem tedy nehodím
po těch co daly stín
nejsem svatá též to vím...

Umírám .....Ne jen spím
když se plahočím - usnu
spím v krásném svém
tajemství lásky a míru
.....usnu....

A pak
inkoust píše
naději
hezkých dějů a snů
co se plní

Ač probodena v té beznaději
co se protahují
chci ožívat s tebou
v krůpějích našich slzavých i šťastných
a s tebou se v srdci smát
a boje života vyhrávat
lidé drazí

Když zima truchlivá bdění bolesti
ztvárnila
za skla hřibitovů duší vykreslila
do domovů
za času bludných cest
ukryji se do domečku - můj svět

Usnu na čas
když nezní náš hlas
slyším tklivé melodie
v bolu co obepnula nás
v ten těžký čas
a přesto žijeme v tom spaní

Přečkání je takt
co chci znát
když bytí chce umírat a myslíš že je to napořád
Pak z jara procitám
květy rozrůstají se po zimě zmrzlých slz
a nicotě co chtěla obelstít
naše já
rosteme v lásce
jako kvítí na louce
slunce paprscích blahodárných
krásně je
že jsme
a smějeme se radostně:-)
.....jsme...