Nekonečné svíce

Vítr žene otevřenými okny další sníh do ložnice

bosé tančí mi na stole místní krasavice

stržený ubrus a rozbité talíře

ještě, že mám ty nekonečné svíce!

Nic za slovy nelze příliš hledat

snad jen, že zadek se mi nechce zvedat

utop mě v peří z polštářových bitev

těch malých a nevinných smilstev.

Chtěla mít houpačku končící v nebi

hloupý ten sen dlouholetý

přání, která může mít žena

ach, pálí rozlitý pudink na má stehna.