Pocity

Tmavá temná
za prahem stála
přikovaná a co víc
už jen smrt duše
a pak
zvonkohra mi hrála
bych ve větru vzplála s nadějemi
a dopadla na kameny
v prachu beze strachu
klid mě obestřel
a víc už nechtěla jsem nic
vzdálené osudy lidí
nebolí jsou daleko i ty mý
a já spím v tom kamení
z prachu jsem a necítím
bolest a nic
a všude je krásný klid