Plnou náruč květů
tušila jsem z barev Tvých
a zrušila se šeď mých dnů.
Báseň se zpívá
jako Tvůj hlas sametu.
Ach drahý,
vděk za větu
píšu do květů.
Láska je jako počasí.
Jednou se dvoří
a zítra bouřka přijde.
Pomalu si zvykáme
a temperou vše oživíme.
Kočička se protahuje
u mého klína.
Pamatuješ na fotografie?
Pořád jsem skoro stejná.
Ty hledíš jinak,
ale to často bývá,
že člověk s roky se mění,
ale do copánků
nikdy nedám zapomnění.
Pročítám si galerii našich vzkazů
a mám dobrou náladu.
Žiješ a pusu místo pozdravu.
Pořád, lásko, miluji.
Dávno však je doba,
co jsme se dotýkali.
Shluk těl viděl naději
a teď vzpomínky poutají.
14.03.2022