Zdi domů pokrývaly tisíce zrcadel

Ulice byly prázdné
a zdi domů pokrývaly tisíce zrcadel

Lidé se v nich míhali jako divoké srny
před světly aut
a každý jejich krok
zanechával na chodnících
mlhavou ozvěnu

Pod světly lamp se hromadil jejich dech
a měnil se v kouř

Za nocí domy šeptaly příběh
který nikdy nebylo možné slyšet do konce

Jednou ráno
lidé v zrcadlech zmizeli

Tvář města zůstávala neměnná
brány do dvorů se samy otevíraly
prázdné tramvaje jezdily v kruzích
a jejich dveře se otevíraly pro nikoho

Na lavičce v parku zůstal ležet
poslední kousek světa –
chladná dlaň s líně rozevřenými prsty