V první místnosti byl smích

V první místnosti byl smích
ve druhé pohádka
a ve třetí
- ticho

Oheň si lehl ke dveřím
olízl tapety
pohladil peřiny
a snědl hračky

Děti se nejdříve smály
a plakala jen stěna

pak se krev vyvalila ven

Matka říkala
že ten dům už nestojí
a že možná nikdy nestál

Z očí slaměných panenek
vystupovaly stíny
a děti oblečené do prachu
je chytaly do dlaní

Pak už jen pršelo
v pokojích
ve městech
a ve všech očích světa