Loučení pod křídly

V nohou ti dřepí plameňák z vesmíru

zkoumaje prsty a lež je náhle nahá

koveš mi žalář s mřížemi na míru

a v mlze stonáš kam paměť sahá

Růžová pole skrápí tvé něžné slzy

ptám se sluncí proč nechodí spát

a vlaky křičí éterem že snad brzy

budeš se bosa v kaluži snů kát

Modří ptáci proletěli hrudí větru

ten tvůj jsa chodidly tvými zmaten

vpletl ti copánek ze tvého svetru

a léto vnikalo do ńader v den ten

Jsou kameny jak vypletený svetr

v průčelí bájné brány do nikam

popošlas krokem zpět, jen metr

a ptáku teskno po hejnu, klam a mam

vznesl se a zbohem di dal ...