mizející třásně
mizející třásně
Neseš mě, jemně
jako si vítr pohrává s vlasy
a deštěm odnáší, co bylo
neotáčím se... co zbylo
v srdci, v rohovkách
nepromarním v solný sloup
nechám se nést.
Je čas.
࿓
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Ahoj, má oblíbená Básnířko, moc se mi líbí to biblické spojení s Lotovou ženou. Necháváš za sebou minulost a nechceš se otáčet, protože by Jsi se zase zasekla v minulosti, která Tě možná držela po mnoho let uvězněnou v čase. A tak přijímáš, co bylo, ale už se neohlížíš zpět a necháš se vést nadějí. A vše se děje v ten správný čas.
Aspoň takto já rozumím Tvé básni. Vždy mě baví hledat odpovědi na to, o čem báseň vypráví. Samozřejmě často se mýlím a jen Ty sama víš, co skutečně je ve Tvé básni ukryté.
Bylo mi ctí číst Tvou báseň a děkuji, že své básně sdílíš.
09.06.2025 21:01:57 | malé srdce - Z.V.
