Strach
Strach
Bojím se zavřít oči.
Vztahy nesrovnatelné.
Úzkost se krčí.
Zapomenout nelze,
voda má velké břehy
a myšlenky roztříštěné.
Jednou bude dobře,
ale to už se lepí oči
i bezmoc má první relaci.
Jsem normální?
Ospalá padám nocí.
Vlastně nic nechci.
Strop káže
a v hlavě slzy.
Kruci!
Intimita žere žíly.
Civění do zdi bolí.
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Moc silný obraz… Mkinko, tvoje slova jdou hluboko – tak syrově a pravdivě zachycená únava duše i těla. Každý řádek je jako nádech, který bolí, ale přesto pomáhá přežít. Děkuju, že to takhle umíš pojmenovat – je v tom kousek nás všech.
14.06.2025 20:15:47 | Červenovlaska
Nikdy nejsi sama! A propo, máš jistě plnou skříň krásy, úsměvu, lásky, krásných vlastností, optimizmu. Tak ten smutek do toho oblékni. Ať si láska povšimne, jak ti to sakra sluší...*
12.06.2025 03:46:23 | šerý
Strach z minulosti - přijmi vše a smiř se, co se v Tvém životě stalo. Tím oprostíš se od bolesti a budeš žít očištěna, spokojena a vyčištěna od negativních vzpomínek. Je tolik lidí,co to vše prožilo a zapomnělo...a našli štěstí a docílilo životního naplnění.
12.06.2025 01:54:51 | Krahujec
