Jako bych stříhala do života

Říkali mi zkrať mu vlasy

A tak po dvouch letech

synkovi jsem trošku vlasy kolem obličeje 

stříhala jeho dlouhý vlasy vlnité

nádherné 

Měla jsem pocit

jako bych stríhala do života

víš jako stromu větve živý ještě 

Ten pocit už nikdy zažít nechci

to radši useknu si prsty.

To mi radši hlavu setněte než stříhat

vlasy svého dítěte 

co má od narození 

to jmění veliký a cenný

víš celý život co mu rostou

neostříhám a nikdo ani

by podťala mě smrt kosou

takový pocit

by to byl

Ne jeho pocit asi

spíš můj

jeho matky

což je zvláštní

ještě teď se chvěji

srdce bolí

Jen můj pocit

kdoví

co cítil on....

Je mi z toho fyzicky

 špatně

to je něco 

co už dlouho ne

Mám strach

ne

nebudu mu stříhat vlasy

mám z toho strach

A k holiči ho ostříhat?

Nakrátko to by byla má smrt.

Možná až půjde do školky...

To přežiju snad