Hezké šaty a košile

Vždyď víš roky jdou
a vzpomínky zmizí v nás
v nás je čas
dokud tluče srdce hlas
dokud žít se chce
jde se často trpce
a lidi umejou si ruce
nad bolením
co přibily nám k duši
vždyť ani mi nejsme svatí

každý něčím přibil  skoby

byť v dobrém

rádoby

Tolik bylo krizí
a bojů v nás
a všechno stráví čas

tělo hrob i hlas

radují se v tvá křídla
dokud lítatá srdce čas

a žít se chce

A já do kostela chodila a
teď vidím
tu hrůzu všude
i v kostele
ne nejsou lidi svatí
ani když si vezmou hezké šaty a košile
a zpívají v kostele
a hraji si na ušlechtilé
povahu nezmenšís
často největší tma je pod lampou
a nikdo nevidí
ty srdce....co se vydávají do kostela
a hraje jim hymna
prý dobrých