Deka z hvězd

Večer po mrazivém úplňku

se nebe zachvěje tichem,

a z výšek začnou padat třpytky z vesmíru,

jak kdyby andělé sypali sny.

Nit se upřede z hvězdného světla,

měkká jak dech hedvábí,

a z ní se tká deka,

jež obejme svět do spánku.

Zahřeje tělem i duší,

tiše se dotkne čela,

a vesmír se skloní,

aby nás spojil v jednom snu.

Tam, kde se třpyt mění v dech,

a chlad v tiché teplo,

spíme...

zabalení v nekonečno.