Pro milého

U bran Tvé duše
já nesla obraz
v krystalu abstrakce
v umění nekonečného dna.
Cítila se jedinečná
a uspokojeně Tvá.



Den jako secesní květ
nechal rozložit holub
a v sídlišti maloval srdce.

Čí jste?
Nevidíte tu duhu.
Tam patřím
a sdílím číslo výkresu.

Ach, tak.
V lásce člověk necítí tlak.
Jen přirozenost na omak.
Opravdu ho milujete?
Smích.

Proč tu asi jsem?
Jiskrné oči
a postava,
co není žížaly.
Tělo jen čeká
v zázrak jediný.

Vlak odjel
v přesný čas.
Pero ještě vlhké
a papír se sám bál.

A co láska?
Štěstí přeje a zní.
Byli jsme obrázkem.
Prstem něhy
vniknul jsi tam,
kam žádný jiný.

Harmonie.
Čtvrtka žije.
Úsměv, když milování
do barev se soustředí.

Prosím.
Život není tak černý.
Alespoň šedý.
Můj milý.