Sonet na tři doby

Slunce se vyklubalo zpoza vrchů
a volá do světa své: Tady jsem
a bledý úsvit zahnal smutků mrchu
a mává čerstvým bílým dopisem...

V poledne dopis se sám rozhoří
a slůvka opojí tě rudou krví,
paprsky pálí jako v zámoří
a z ptáků zlatavých je rorýs prvý...

Večer se vzpomínkami obíráš,
která z těch dob má větší kouzlo,
slunce si na západě dobíráš:
Tak vidíš, zas jsi za zem sklouzlo...