Brodím se mrtvolkami listů
Sám v sobě napůl mrtvý jsem
Nevěřím Ďáblu ani Kristu
Od vrat jsem vyhnal jehovistu
Sám sebou byl jsem okraden
Všude se mlha rozprostřela
Jak závoj Panny Marie
Já utírám si krůpěj z čela
Už ani nevím kdy je včera
Nikdo se neptá: Co ti je?
Prorazí mlhu reflektory
Jdu známou cestou do kraje
Taky se nikdy neptám sorry
A teď tu píšu divnou story
O tom že ve mně mlha je
jé, vichřice tu čaruje :o)
a já říkám - dobře, že mlha chvilku kraluje...
ukáže city, které jsme chtěli mít
někde hluboko, teď můžeme je proměnit...
a najít paprsek sluníčka,
pak mlha rozpustí se celičká... :o)
(a je jasněji než kdy dřív bylo,
mlha má v sobě i jisté milo ;o)
31.10.2005 15:50:00 | Cecilka
Fícha..když sem viděla ten název,tak sem sem ani nechtela vlíst,ale änotace mě presvědčila 8-)a jsem ráda,že sem se jukla,stalo to za to a sto procent je jistejch :)))
31.10.2005 15:43:00 | Natalie Kolářová
Z Tvé básničky na mě dýchla osamělost.Je moc dobře napsaná a ten její pravidelný rytmus vklouzává doslova pod kůži.Nemůžu nehodnotit...
31.10.2005 09:27:00 | Branwen1