Na náplavce u Sovových mlýnů
pohledem plachým
jak křídla labutí
usmívala se na hladinu
krásná až k zalknutí
popelčinými krůčky
vznášela se
v uličkách užších
než soutěsky ňader
já prosil racky o odpustky
a oříšku byl hoden
zlatou hřívou na bílé šíji
omámila
prázdná plátna malířů
kousek z té krásy
odkrojila
do mostních pilířů
noc zatančila nad mou hlavou
měsíc se skryl
a hvězdy s ním
já nestačil říct kráse
že bych pro ni
na řeku položil
svůj stín
ach..místa krásou obdařená..
zákoutí niter našich baldachýnů
brána do ráje..otevřená
cesta..z údolí stínů..
29.11.2009 09:31:00 | Bean
Miluji ty nekončící oblázkové pláže s čirou voděnkou a švitořivými racky,kde vzpomínky a lásky splanutí mívají konejšivou-zelenou.Děkuji za ten okamžik.Ilona
01.08.2009 01:52:00 | poetická ilona
Okouzlující, lehounce zamyšlenkové... dobře čtivé, působivé... stopy ve mne zanechané. ST!
24.07.2009 21:41:00 | NikitaNikaT.
Nádherně popsaná krása v snad nejkrásnějších místech, odkud pohled na Hradčany bere dech
23.07.2009 20:03:00 | Kars