Anotace: .
Vydal jsem se
kvůli splínu
z tíže bytu
do kraje
snad v království
hermelínu
horký smutek
roztaje
Cesta z města
po úvozu
jen rychle pryč
od lidí
tam kde nanic
bude rozum
a srdce líp
uvidí
Lesní hvozdy
obsypané
krustou bílé
drobenky
zdravé vjemy
vpěchované
do citové
skleněnky
V bodrém tichu
'elfích' stromů
nalezl jsem
sytý klid
vrátily mě
k sobě domů
a tak zpátky
můžu jít
08.02.2010 08:06:00 s.e.n
Příroda je nádherná, dá zapomenout,
ale domov v nás se stejně vždycky ozve.
Hezká, těšícící duši báseň.
02.02.2010 17:08:00 Squat_the_world
taky jsem se zrovna vrátil z lesa. volal jsem do něj, ale nic se neozvalo:)
20.01.2010 18:56:00 uživatel smazán
Někdy se mi z těch procházek ani nechce..i když je zima :-)
20.01.2010 12:46:00 Kapka
Moc se mi líbí... ST.
Do samoty se ponoříš
tam zní Tvá píseň tichá
teď všechny city odložíš
cítíš jen zem jak dýchá.
20.01.2010 11:56:00 Květka Š.
Jejdanenku,to se mi to líbí.
Moc pěkné,díky.
ST..jak drobenkou posypané.
20.01.2010 11:31:00 Romana Šamanka Ladyloba
super báseň,
jo a procházky přírodou pro na návrat domů mi taky takmer vždy zaberou :-)
20.01.2010 10:59:00 NikitaNikaT.
Pěkné, opravdu. Má to něco do sebe... jsou zkrátka a dobře místa, kam člověk se rád vrácívá, odpočívá, vzpomíná, bo zapomíná... a nezáleží na tem, zdali je to zrovna jenom procházka...