Anotace: Trocha toho jarního váleníse v trávě
potkal jsem rosu
po mé tváři směle
kráčela zemi vstříc
nedočkavá
jednoho rána
kolem probuzení
dřív než se slunce
na své cestě osmělí
ležím v tom jarním chvění
na nízkých drahách letu vos
jsem bos
a rád že zapomínám na sny
co se nezdají
nebýt mi líto té květiny
utrhnu jí
do klopy své vložím
a v každém přičichnutí
hledám den
v noze mé mravenčení
cestou vzhůru kráčí
pocit
že život kolem v malých porcích
protéká
tráva se obléká do zelených šatů
a sem tam žlutou stuhou
večer rozední
poslední kroky potokem se vrací
tam kde nejvíc chladí
vládne tůň
Hezká, vzdušná záležitost, líbí se mi metafora bez obuvi a náznak možného vetknutí květu do klopy. Blahopřeji!. Kristián Kudlák
09.11.2012 21:07:54 | kudlankaW
Já děkuji za vznešený komentář :D
09.11.2012 21:15:20 | zamotán v nedospělosti
ležím v tom jarním chvění ...to se mi líbí :)
28.10.2012 23:45:12 | Sarah
Rád v něm lahávam :)
29.10.2012 07:14:10 | zamotán v nedospělosti