tichý svědek starých časů
kývá hlavou plnou vlasů
kterou čechrá ruka vzdušná
šeptá světu slůvka něžná
píseň lesa sborem zpívá
moudrost věků pravdu skrývá
mění barvu tónu hlasů
roční době dává krásu
trochu nechápu, proč jsem zatím první, co dává 100%. Vždyť napsat básničku do takhle pevně sevřené formy není zrovna nejlehčí. Navíc to má a hlavu a patu a hlavně to je hezké.