Rád bych místo stesku ...

Je blahodárné ticho,
v předvánoční době,
ponožkou mou lichou,
dere se pohotově,
palec tvrdého chodidla.

V uších mocně zní mi
koledy líbivé - rýmy,
s obraty prastarými,
mezi hlasy zastřenými.

Ke kůru zvolna stoupá
vonný opar kadidla.

Nad kostelem farním
vidno slunce bledé,
nebe téměř jarní,
brzy bude leden.

Vločku střídá kroupa,
nikde ženská vnadidla.

Dychtivě hledám dívky,
abych nebyl osamocen
s čepicí i bez pokrývky,
potem, denně zbrocen.

Kéž by nebyla skoupá,
popustila vášni udidla.

Hořím touhou po něze,
ve společnosti dívčí,
po všech letech askeze,
popravdě řečeno - dílčí.

Zanedlouho zvolím šat,
obuv ve vysokém lesku,
byť už nejsem zcela mlád,
přesto, úderností blesku.

Hodlám, do příchodu rána,
být tím, kým jsem býval,
prototypem bonvivána,
nerad bych se skrýval.

Vzhůru do překotné akce,
víc než dost bylo stesku,
citových výlevů "znalce",
myslícího na hostesku!

Mé kroky vedou k TESCu!