Země ticha

Odešla jsem mimo své tělo
s běloucí se strání
nad skrání tvou se sklání vrána bílá.
Je milá
míle za tebou letěla
i když nechtěla.
Věří svého peří hebkosti
nehostí smutek ani stesk
jen lesk tvých očí je jí drahý tak
že by létala i nebýt pták.

Sedí na zápraží
na stráži
potkáš ji se zjihnutým pohledem.
Pod ledem uchová své horoucí city.

Větru štíty prolétá
má pocit že je prokletá.
A třpytivá pýcha
odchází do země ticha.