469. Nebe sám nezachráníš
469. Nebe sám nezachráníš
Anotace: ... zase jednou zavázaně...
Sbírka: Inspirováno písní
Zaslechl jsem ty hlasy,
co proplouvaly mořem mých slz,
nebyl jsem schopen postavit tvrz,
z paluby tvojí krásy.
A všechny cesty,
za deště z nazlátlých jabloní,
po čase srdce zas provoní,
ty prastaré sny.
Přetírám podlahu na žluto,
ať vzpomenu tvé vlasy,
jenom v bráně skalní masiv,
sídliště citů je přetnuto.
A tak v kánoi z kusu kmene,
projíždím dál stejnou řekou,
suchý list zas svírám v rukou,
pro vzpomínky zatopené.
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk13.08.2013 21:55:49 uživatel smazán
tož to je život ;-)
13.08.2013 20:36:38 carodejka
Smutné ale upřimně krásné, duše tvá promlouvá nádherně.))
13.08.2013 20:37:27 Robin Marnolli
Děkuji moc za tvá milá slova...
13.08.2013 20:39:31 carodejka
Hrozně moc se mi to líbilo, jako bych si sáhla na tvou duši a navíc ta tvá hezká kukadla, trochu mi zamrzelo že už jsem stará,...úsměv.
13.08.2013 20:41:53 Robin Marnolli
Každý je tak mladý, jak se cítí, tělo sice stárne, s tím zatím ještě nic nenaděláme, ale mysl může být (a často je) stále mladá :-)
Hezký večer přeji.
RM.
03.08.2013 13:06:17 Inna M.
Moc líbí. Je to krásné, když člověk může vzpomínat a zároveň snít o časech budoucích a ještě umí něco o tom napsat:)
