Reálný sen

Proč slova lásky tolik bolí,
že jen ten zvuk a tón Tvého melodického hlasu v srdci led rozpustí?

Slané slzy tečou ze šmolkových očí,
jenže dnes tu nejsi jen málo kroků přes údolí,
abych mohla báseň jenom pro Tebe v noční tmě psát přímo na papír.

Ráno vtisknout Ti ji do dlaně,
usmát se a neplakat,
bylo by hned snazší.

Po zbytek dne už jenom klopit oči,
sundavat si brýle,
ach ty okamžiky byly jedinečné svou vášní a intimitou,
i vůně působily,
my dva to právě tak chtěli.

Břeh a most, lůžko bez zákazů, náruč bez podmínek, ochranný svaz autorský
i licenční smlouva,
závorka, co skrývá pravé city.

Smrt přišla náhle,
jak ze Starého zákona šesticípá hvězda
a směr peklo oběma nám přinesla.

Pravdu znali jsme,
známe
a budeme znát pouze ve dvou.

Kdekdo myslel si opak,
světu vládnou také slova,
stejně ve výsledku vyhrávají emoce.

Člověk potřebuje také duši a lingvistický jazyk,
nechtěli jsme opakovat stavbu babylonské věže,
už nemohla jsem dále debatovat s Tebou,
historie to je tečka. ...