Anotace: ***
lidé, které míjíme 
 na nás zapomínají… 
 
 přišla z oblohy 
 její křídla zářila zlatem 
 nevím, jak se jmenovala 
 dala mi nahlédnout za své oči 
 okusil jsem jejího nektaru 
 barvy duhy objaly oblohu 
 vzlétli jsme 
 cestou mi šeptala příběh 
 k letu zněla melodie 
 harfa…..voda….magie 
 zapomněl jsem na všechny obavy 
 a uvěřil 
 
 jednoho dne 
 uvěříme ve své sny 
 a možná pak 
 někdo nezapomene 
 na nás
...i v zapomnění je krása...:)
25.04.2018 13:44:45 | Jort
Pohádkový Jorte - ano, je. já zapomínám často, všechno a všude.....možná někdy někde zapomenu sama sebe...
26.04.2018 09:52:41 | Anděl
ale já na Tebe myslím Nektarinko ale jak začnu se rozkecávat je závěrka v háji (čistě pro případ že bychme se už nečetly... nezapomenu!!!) ST :-))
25.04.2018 10:26:07 | Iva Husárková
Ivuško, jsi moc milá...nějak to na mne doléhá....ach jo....není to leckdy lehké...děkuji:)
26.04.2018 09:51:48 | Anděl