Anotace: ...inspiro vlna, děkuji*...
jednou napíšu
o nocích společných (a přece ne)
kdy naše těla tolik chtěla dát o sobě vědět
že ze zoufalství křičela i do bezedné schrány ticha
kdy srdce srdci ulamovalo
a nehledělo na to, zda to bolí
o všech slovech, která vzpříčila se v hrdle
(raději se zalknout, než pustit je ven)
o lásce tureckého medu
odsekávané do kornoutu tisíců drobných detailů…
o tom všem jednou napíšu
aby i list papíru
poznal
milovat…
"Jemne sa dotknem pier a zamyslím sa"
Toto je krásna, intenzívna báseň o vášni, o túžbe, o bolesti... o láske, ktorá je plná protikladov. Je to úžasne napísané.
06.12.2024 09:26:17 | IronDodo
Tenhle tvůj jemnej komentovej dotek moc potěšil, příteli. Krásně se měj a děkuji*
06.12.2024 21:41:27 | cappuccinogirl
To je překrásně a originálně pojato... ST!
04.12.2024 15:48:12 | LaBruja
Je moc fajn, když se napojíme na stejný emoce, děkuju za milej komentář:-)*
Přeju příjemnej večer*
05.12.2024 19:23:04 | cappuccinogirl
Až budeš psát, piš na růžový papír, aby se nezdržoval rděním. Pěkně napsaná báseň. :-))
30.11.2024 18:51:26 | Kan
Papír pod mou rukou a zasypanej mýma myšlenkama musí bejt furt ve střehu a žvejkací...aby dal i těžko stravitelné:-))) Ten na rdění nemá kdy:-)))
Dík za růžo žůžo koment, Kane:-)*
30.11.2024 19:35:27 | cappuccinogirl
Turecký si mě získal
Říkám jedním dechem - neodsekávám
Ach
30.11.2024 18:45:36 | kudlankaW
Tureckej je sázka
u níž i láska
jede na jistotu:-)
Ach, Marty, chutná nám, viď:-)*
30.11.2024 19:18:19 | cappuccinogirl
proč až jednou??
když paměť chatrnou má stopáž linie
a momentálnost dává syrovosti punc a autenticitu
vzpomínky blednou!
a pokud premisou je, že i papír lásky poznat má milostné árie
tak vpoť na něj a vlíbej klidně dávku pocitů :)*
krása ccinko pěnový
30.11.2024 18:41:47 | šuměnka
Krása je tvůj koment...
Počkej..............počkej moment......
poslechnu si jestli........jó..........
Jó, šumí........
mám ráda ty komentovyy lasturky,
co vyplavuješ u břehů
mých emocí a příběhů*
30.11.2024 19:16:19 | cappuccinogirl
A neboj, papír snese naprosto vše... Když se podívám a ohlédnu do svého deníku např. :D
30.11.2024 15:53:46 | vrbák
Papír u mne je držák:-)
Neuhne, nekroutí se, i když jsou myšlenky samy "do zákruty":-)))
Nepláče sůl...i když někdy se možná drží z posledních ofsetovejch sil, aby neronil a nerozpíjel písmo ( panák skicovejch slz jde na mne)...:-)))
Co mu svěřím, s tím se naučí žít...a když ne, koš jistí tah na branku:-)))
Františku vždycky mě potěšíš, když se vochomejtneš:-)))* Ráda tě vidím i čtu*
30.11.2024 16:11:37 | cappuccinogirl
A to já se rád vochomejtnu, to zas jo:) Jsme rád, že se známe aj osobně!
KOŠ je nejlepší přítel fotografa i básníka! :)
30.11.2024 16:16:45 | vrbák
Ten koš se jen tak tváří,
co má taky dělat, když je zahlcenej jen nepodarkama a ke skvostům se dostane jen omylem, když do něj vletí co nemá:-)))
Škodolibostí koše
si přijde ke svý troše
ve kafilérce padlejch slov*
30.11.2024 19:22:20 | cappuccinogirl
To něžná pointa :) Rád jsem tu byl!
30.11.2024 15:53:15 | vrbák
Pointa je teď můj život, víc než bych si kdy myslela nebo čekala:-)))*
30.11.2024 16:13:01 | cappuccinogirl
Krásné!
30.11.2024 12:19:13 | Rafinka
Moc ti děkuju, Rafinko, jsem ráda, že oslovilo.
Krásnej den tobě*
30.11.2024 12:23:54 | cappuccinogirl
tak aspoň máš s kým slavit Vánoce
30.11.2024 10:47:57 | poslední mezi prvními
Vánoce? Ty letos budou co do "s kým" úplně stejný jako loni:-)
Jsem šťastná, miluju "tu sestavu", ale protože není tak kompletní, jak bych si přála,
kus mého srdce bude "jinde - s těmi "za duhou", i s živými v dálce:-) Vzpomínkou, srdcem, dosáhnu***
30.11.2024 12:23:05 | cappuccinogirl
láska je jako růže z pouti... a moje srdce se rmoutí, že jsi smutná...
30.11.2024 09:58:28 | Iva Husárková
Emoce plynoucí z lásky jsou medové i ledové...
Hřejou i studí...
Ale všechno patří - k životu
a tak je to třeba brát...
a spíš se prosmát, nežli proplakat...
síla se vždycky nějaká najde
i když někdy seškrabujem z dížky poslední zbytky, který nás držej pohromadě a sytěj naději*
Ivuško, krásně se měj, sluníčko*
A poprosím tě zasejc o tvůj krásnej úsměv, ju?:-)))
Mám ho moc ráda*
30.11.2024 12:30:22 | cappuccinogirl
děkuji. * jenom buď v pohodě, Cci. Kvítku tisíce a jedné noci. myslím na Tebe. úsměv. přání krásného dne. :-))***
01.12.2024 02:35:56 | Iva Husárková
Jsi zlatíčko, poklidnou první neděli adventní ti přeju, sluníčko hřejivý***
01.12.2024 11:25:06 | cappuccinogirl
ty detaily...
30.11.2024 09:37:06 | jort1
raději na nic moc detailně nehledět, někdy...
životu sluší rozostřený vidění, občas...
nepřibližovat, jen z povzdálí pěkně všechno...s odstupem
střih
a teď si to proberem, jako ty lidi, co jsou tak lidský, že dělaj chyby:-)))
lásku? jednoznačně ano
ale s odstupem, kterej ti diktuje rozum? kdo ho zvládne - miluje? nevim
držet vzdálenost, aby ti někdo neudělal na srdci šrám, když toužíš po doteku? zkus vydržet se "nepřiblížit" :-)))
jen to rozostřeno podepisuju plně, ale bacha - tohle není o růžovejch brejlích:-)))
Jortí, krásně se
...mi s tebou vede monolog
...měj:-)))*
30.11.2024 12:58:22 | cappuccinogirl
chápu, rozumím, soucítím, Capu, jen bych ten list papíru na konci ještě víc řízla ...
list papíru pozná co je milovat
:) ale já jsem řezník - hezké to máš, bo za tebou se vždycky táhne trochu skořice, brazilská a krém ... :)
30.11.2024 09:33:06 | lawenderr
Za mnou vůně ccina a skořice,
ze tebou vůně klobás, ty, mně tak milá, řeznice:-)
Ráda se rozhlížím v tvým krámě děl...
nasaje v něm člověk to, co by chtěl (i nechtěl)
ale odchází pln...a to je to ono:-)
Měj se, law, přesně jak chceš.-)*
30.11.2024 14:08:08 | cappuccinogirl
:D stejně je asi ccino lepší ... žádnej klobásovej jed :) njn, ale já mám furt ve špalku ty nože - jdu fiknout mrvi nať a vydloubnout bramborám klíčky. Mávám otevřenou dlaní, že přítel, a jdu si ohřát včerejší kafe :) Capu
01.12.2024 10:23:23 | lawenderr
Svět potřebuje i ty klobásy, law... a já teda tím tuplem:-))) Akorát ten jed si vždycky nějak... aby to bylo stravitelný. Protože neboj, ani Ccino není žádnej růžovej cukrblík:-))) Život mi kolikrát vnutil do ruky mačetu...a prej oháněj se, jak umíš...
Ale jsem z kmene srdcařů, co maj na vlajce úsměv...tož tak*
01.12.2024 11:31:11 | cappuccinogirl
Tady tuto pasáž taky znám...
kdy srdce srdci ulamovalo
a nehledělo na to, zda to bolí...
Můžu tomu dodat...
Ja stále trpím a čekám, a čekám...
Proto jsem tady v druhém domově v bezpečí...
Opatruj se milá Cappu...
30.11.2024 05:48:32 | Marťas9
Jestli je kus toho tady i tebou odžitej,
pak i ty na sebe pozor dej...
Měj
se nebolavě všude tam, kde se dá
a nezapomeň, kdosi na Moravě se tvým směrem usmívá:-)**
30.11.2024 14:24:43 | cappuccinogirl
Co třeba napsat Opus Magnum :)) Materiálu máš už dost :D
30.11.2024 01:07:12 | Planeta.Q
Mudr/lantsky podumám, ju?:-)))
Opus Magnum - najde zlatou žílu v každým šutru a přiměje ho k přeměně vzorce. Tolik k teorii:-) V praxi, jaksi - se i ten nejobyčejnější kámen zdráhá spolupracovat, protože přál by si svůj vlastní vzorec zachovat:-)))
Tož zkusme se na to podívat z opačný strany a obraťme:-)
Magnum opus - to je vrchol, planetko...to nej... a k tomu já budu vždycky jen směřovat, nikdy nedosáhnu... protože kdyby jo, co bych pak mohla chtít víc???
:-)))**
30.11.2024 01:28:13 | cappuccinogirl
a co hvězdář a Miss Super?
ten má jenom staniol a na něj psát nejde
ani na hvězdáře... a tak aby ulamoval teď hořkou čokoládu*
30.11.2024 05:17:45 | J's ..
Staniol je blejskavej papírek, svíťavej, ten k hvězdáři doopravdy patří, protože pasuje i k hvězdám a ty prosvětlujou hvězdářům kapsy a nejenom...:-)*
Je dobré, že se nesnažíš psát na staniol, ale vpisuješ se rovnou do kusů modrý oblohy:-) Našli jsme takovou, která má ráda písmenkovou polívku a nechá nás jo tvořit podle vlastní receptury*
30.11.2024 15:30:20 | cappuccinogirl
do kusů modrý oblohy?
to je ten asfalt?
já právě bloudím večerním městem sám zasejc sám
tak už jenom hezký večer
a piš to dál nejenom jednou a počítá se i to co se už doteďkon napsalo
nebo to jako škrtáš? nevim
ahoj
https://youtu.be/ZQGJeEIFdg4
30.11.2024 20:15:54 | J's ..
Hvězdáři, tvoříš cesty hvězdám, hledáš zkratky, spojuješ...
tak koukej dopředu s hlavou vzhůru...a nech asfalt strastnejm botám*
já taky chodím městem...ale není opuštěný, snad proto, že hledám pohyb a vnímám dech...všech a všeho*
Co jsme si napsali, je v nás... a pojí
a přiměje nás třeba znovu psát... mě stříbrnejm světluškám a tobě snad tam dolů, ke kořenům. kde šumí listoví*
30.11.2024 20:32:48 | cappuccinogirl
ovšem...
30.11.2024 00:37:49 | enigman