Anotace: Jak odlehlé je přemýšlení, jak troufalé jsou otázky. A já se tě ptám.. zasloužíš si?
Poprvé
Jsme tu samy
Ty se bojíš?
Máš pro to vlohy
Ty se stydíš?
Co je to? Mrtvé tělo?
Ukaž mi víc
Tobě se chtělo?
To si musíš
O to říct
Jo. Dej mi kousnout
Jsme tu samy
Jsi vyvolená
Máš proto vlohy
Klekni na kolena
A co je tohle? Výplach střev
Ukaž mi víc
Červy, pach rozkladu, řev
Ještě něco
Mi chceš říct?
Jo. Chceš si líznout?
No tak beruško, nelze jinak
Musíš se slíct
neukrad. A dokonce jsem si tu spojitost uvdomil až když jsem si to tu těď přečetl :)
Mimochodem s přostřelenou dlaní se jistě hned psát nedá ale ona se mu zahojila ne?
06.04.2009 22:48:00 | Arthur Bimbaud
Líbí.
Ale, Arture, ten "pach rozkladu" jsi ukradl Charlesovi, ne?;). Kdoví, možná by takhle "dopadl" Rimbaud, kdyby psal i po dvacítce.. A jak se vůbec píše s prostřelenou dlaní:)?
22.03.2009 07:30:00 | ziriant