Zdice

Odsouzen k chozrasčotu
z mých bídných mezd
tak trochu denně v šrotu
pod svitem hvězd
ve škarpách cest
o bolest klopýtám
a taky rozplýtám
okolní vztahy
a vedle mléčné dráhy
od komet k samotě
jak v zimě na plotě
stará rukavice
v hospodách obce Zdice
pomalu zazdívám
co ještě nezazděno
co říkáš Zděno
na život můj?

Dál klidně pluj
ty nebe nevděčné
a z dálav se mi směj
ty větře duj
přes vřavy válečné
a v rohu k bohu klej

Odsouzen k bloudění
v ulicích cizích měst
kde šmouhy místo obličejů
a citů loudění
a kol jen past a lest
ruce si hřeju
u kolen parovodů
kořeny mojich rodů
z rašelin blikaj nocí
a v krocích mých
nenajdeš stabilitu
však srdce citu
po okraj
jen klidně hraj
dál svoje tesklivé
osude z čarodlaní
já spávám bez ustlání
v povlacích noci
na vlacích v depu
na lodích v docích
a v jednom z střepů
kterým se sjedu
život jak v krasohledu
promítaj pozpátku
tu bídnou pohádku
kterou ..když jsi mne ještě měla
jsi mami vyprávěla....