šepoty noční

 

na lesní cestě
osamělí
a možná nazí
rozechvělí
pod září hvězd se potkáme
slova jsou zbytečná
jen pohled
a že je místo neznámé...
komu to vadí
když ten mech
hladí a svádí objetí má něžné
a přelet sovy sněžné
dodá smyslné
koření okamžiku

 

…......

 

 

 

Na listí

proschlém žárem všech sluncí
ve stínu mocných lip
nerušen nikým
jen tvou přítomností
dal bych ti něžný slib

že všechna místa
probudím v bouři
dotykem horkých
chtivých rtů
neskončím dřív než
kočičím pláčem
pozve tvá náruč
do záhybů snů

tam navždy spolu splynem v jedno

pod jedním z dravých měsíců

 

…........

 

 

 

a stékal
kreslil v písku řeky
koryta dravá pro mou loď
na ní tě vezmu pod bílou plachtu
tak se jen z trní osvoboď
měj volné ruce
zápěstí
šíji
ta místa pro pár polibků
chci tě a vlnám povíme spolu
co seje chvíle příštím dnům

 

….....

 

zrovna když sen se lámal
a zvalo k sobě svítání
tvá silueta pod peřinou
šeptala tajná pozvání
obrysy křivky nabízely taje
chvíle když touha
v každém muži zraje
nemůže jinak než se plížit šerem
pokořit horizont nad tvým nahým tělem
a hledat místa kde se dotek ujme
tak všechen ostych , hádám, raděj zujme

 

 

…....

 

 

Dám do toho víc
než všechno co mám
co schovávám
po kapsách, v nohavicích
v sevřených dlaních
na ní
na tobě, v tobě

nesmělý

 

…....

 

 

Hromádka u tvých kotníků
můj pohled neudrží
něco mě nutí
pohled ladnou strží
křivek a údolí
ostrých hřbetů
tvých stezek
šeptám větu

dovol mi pohled dotek horký
a věčné pevné sevření
okamžik navždy
pomník touhám
křehké spojení

 

Hřích by byl nebrat-nabízené
jen v koutě smutně stát
a jen se dívat...
a v duchu prosit

a tak se vrhám do objetí
obrousit průsečíky
ostrých hran
jen po tvé kůži jemné
odevzdat co je ve mě
polaskán

Krásou co zrodila tě z mraků
z těch sněhobílých beránků

 

 

…....

 

Budu jen závan co tě ovine
co kolem tvého těla
jemně a nevinně
se svíjet
bude a poutat
a nepustí
dřív než se kouzlo tělesných pocitů
zažere pod kůži ..do tepen
do krve
do srdce
a výkřiky dravé
šelem co hlásí
předkrm rozkoší

tam na peří všech ptáků
v bezvětří

 

 

…....

 

Je po dešti
tom zlatém
a naše těla oddechují
do rytmu průniku lesklých hvězd
a blízkost víc než jiná síla
zas láká
můžem, kdybys chtěla
znovu se ponořit do tance spojení
třeba mě výkřiky tvé hrdlo odmění
a horkou lávu spolykáme spolu
já nahoru, ty zas dolů
v sevření......