S ametysty místo očí

Vichr i uragán,
tak nezkrotná,
živočišná.

Vše sděluje

NEPOKRYTĚ,

hříšná,

bez metafor,
bez obalu.

Ona to čeká,
že budu jako ostatní.

Že se nebudu zdráhat,
za patosu říci:

„Mohu -li, tě mít,
tedy CHCI TĚ!“

"Ve středu kór!"

Že budu roztouženě
dlaní sahat
plný citu...


Ale to NEUDĚLÁM!


Vědom si skleslosti
nikoli postavení
ležím na pelesti
jde jen o chiméru
nebudu dumat
nad tím co není...

Jsem zproštěn všech vin,
kterých bych se možná
býval dopustil.

"To bych ale mohl
roztouženě hroty dumlat,
v ústech plnost vín."

Odolal jsem mnohým ženám,
ale ty,
jež máš místo očí
zelené ametysty,
ve tvé přítomnosti
nejsem si vůbec jistý
letitými zásadami.

Jindy mistr mezi řečníky
teď nevyřkne ani bonmot,
vzdá se pro tvé dotyky
všech morálních hodnot?

Myslím na něžnosti...

Chtěl bych skrz větve
vzhlížet k obloze
vnímat tvé oči
jiskry v nich
tvá hlava překotně
naráží na volant,

Už...

Zběsile zavolám!
Mám oči v sloup

Už bu..

Vstříc modré obloze

Erupce pudů!

Cítím se zostuzen.
Sám bych se měl stydět!

Pravidelný hlomoz
zcela ztich...

Dozněl můj výkřik..

Vím, budu odsouzen
k propasti

za slasti...

Tvůj bujný výstřih...

Jednou dopadnu až na samé dno...

S vichrem si zahrávat neradno...