Stydno je mi...

Stydno je mi, když nade mě se skláníš,

má ňadra laskáš a horkost do tváře mi vháníš.

Musím zavřít oči, protože mám strach,

že svými ústy mě spálíš a zbyde ze mě prach.

Zakrýt bych teď chtěla svoje horké tváře,

díváš se na mne a já tisknu hlavu do polštáře.

 

Nesmíš vidět, jak působí na mne tvé hlazení,

vzduchu se mi nedostává kvůli vzrušení.

Celé tělo chvěje se mi a hoří žárem,

jsi vzrušený a nespokojíš se s málem.

V hrdle mám sucho, ale v klíně moře,

buď můj Mohamed, co přijde k hoře.

 

To jediné, na čem v této chvíli záleží,

je touha a chtíč, které zbavili jsme otěží.

Nepřestávej líbat moje ústa, moji tvář,

pocit, jako když poprvé oheň založí žhář.

Vzrušením dýchat z tvé vůně nejde mi,

teď jsme nejšťastnější lidé na zemi.

Co víc po něm mohli bychom ještě chtít,

než, že jeden druhého smíme blízko mít.

 

V tvých očích chtěla bych se topit celý den i celou noc,

vláčná ústa a hbitý jazyk přispěchají na pomoc.

Podívej se na mně prosím ještě jednou,

než se vpádem tvým, má prsa vzedmou.

To zvláštní souznění našich horkých těl,

měli bychom dávkovat si rozkoš na příděl.

 

Tvoje ruce spojené jsou zase s mými,

opilý touhou, nejsme teď střízlivými.

Vzrušeným klínem moje ženství pleníš,

naléháš, přirážíš, v rytmu nepolevíš.

 

Prsty proplétáš konečně mými vlasy

a mně vzrušením a štěstím vlhnou řasy.

Slyším tvůj dech, cítím, jak pevně svíráš moje tělo,

vnímám tlukot tvého srdce, co uprchnout by chtělo.

Šeptáš mi do vlasů, koušeš mě do kůže,

krásnější pocit už býti snad nemůže…