Pochybná naděje

Chtěl bych být to nejprázdnější nic,
aby se ze mě tak stalo něco víc.
Odpustka není na prodej,.
Chápu: příště nebodej.

Chtěl bych být v pekle trhanou duší,
protože i to mi dnes lépe sluší.
Vidlemi mi hlaďte záda,
vše se kácí, dolu padá.

Chtěl bych být rohožkou před domem,
abych mohl žít s hrdějším postojem.
Děkoval bych za otření nohy,
zbavil se myšlení a touhy.

Chtěl bych být myší chycenou v pasti,
abych byl jako král ve své vlasti.
A mohl svou smrt pozdravit,
smět shnít, sebe popravit.

Odpověď není nikde psána,
nezná ji černá ovce, ani černá vrána.
Smyčka se pomalu utahuje a není jasné,
zda-li do konce světa ještě vyjde Slunce spásné.