Dračí smrt

...Tak sám...

Jen s mořem
co rány mu omývá
-vodou slanou-

...( a na loužích usíná)

Jen s větrem
co dlouhý hřbet mu ovívá
-nadějí planou-

...( a plamen života mu zhasíná)

.
.
.
Zas křičí
( o pomoc volá)
na Měsíc

na nebe

v dál i šíř

do nitra svého
i
na tebe
.
.
.

...A zase sám...

pod ostrým útesem
se zimou ničivou
co oheň> v pouhý led mění

A skrz slzy jen zhnilou smrt vidí.

...Pod ostrým útesem...
sám zas v paprscích luny usíná.

Žít bez samoty určeno mu není
( Ohýnek co v srdcí skomírá)
on,
za svá mahagonová křídla se stydí.

(?)Zrozen v špatné době-
dračí život co zbytečně umírá)