Soumrak

Tiše rozbouřený vodopád; dole děvečka spící.
Slunce zas rozpoutalo válku svými rubíny,
kraj noří tělo v nekonečné mořské hlubiny.
Starcovy třepoucí se ruce nemohou rozžhnout svíci.

Hospodářovy kroky ukládají dobytek k spánku.
Vesnice plápolá samotou osvětlených okének.
Tu a tam ponurost ticha přeruší z hor nelidský skřek,
jenž se nese na rozhryzaném ocase vánku.

V dáli brunátní nach zapomenutých vzpomínek.
Luny veselá tvář zůstala pod stínem strachu skryta;
modravým paprskem hladí mdlých vlasů pramínek.

Mrzne. Stopa vrahova činu nechce být smyta.
Blankyt nebe svou všední krásu v zelený plášť převléká.
Dítě převrhlo hrnek s černým mlékem, jež se roztéká.