Anotace: ..i tak se člověk někdy cítí..
Duše smotaná do klubíčka,
smutně na houpačce se houpá,
tahá nitky lásky ze srdíčka,
chladno od země k ní stoupá.
Hledá teplo v pavoučích sítích,
kdo jen jí konečně zahřeje?
Kde jen ten plamínek svítí,
co dá ji tepla zář,i naděje.
Zatím stále dlí schoulená,
čeká na příchod znamení.
Tuhnou křídla,ruce,kolena,
běda,…asi navždy zkamení.
21.07.2009 22:11:00 poetická ilona
Nenechám tě zkamenět
ve stezku slz oněmnět
schoulenou v klubíčku
hluchý svět
zanořím do tebe
lávu medově jablečnou
ostrouhanou doteky
variet lidských dlaní
malinových náplní
s našlehanou touhou
věnovat ti kousek třpytu
srdce tep-až zalesknu se v blahu
až začneš milovat - tenhle svět...Ilona
15.05.2009 20:21:00 Bean
duše..
může co by jenom chtěla..
no..ještě!
aby zkameněla..
vžyť kolem je duší tolik..
že ta duše..
se může opíjet...
(jak alkoholik)
a kdyby se v njaké shlídla..
pak stačí..
jen..
napnout křídla..
(a frnk .o)
15.05.2009 19:50:00 Terulienka
Neskamenie,slnko roztopi jej tvrde skrupule a ona pod jeho jasom zase pride k radostnemu zivotu :)