Anotace: Ztracená, zmatená v malém trojúhelníčku
Ztracená v abecedě slov,
zmatená ze svých vlastních pocitů.
Jediný pocit, který přehluší vše.
Nenávist v samu sebe.
Tak moc bych si přála proměnit se v prach.
Ztratit se větru
a všemu sbohem dát.
Neposlouchat rady,
koho Já mám milovat.
Neznají ten strach,
nechtít nikomu ublížit.
Roztrhat srdce na tisíc kousků,
tu dutou, prázdnou bolest.
Vím, že jsem srab,
protože si nedokážu představit,
toho dotyčného ztratit.
Zničila bych ho
a i samu sebe,
protože bolesti v cizích očích
čelit nedokážu.
Už takhle se trápím,
kvůli páru jiných očí.
Bez nich bych se ztratila nadobro,
jsou odrazem mých vlastních.
Záchranný kruh jeden druhého,
když se cítíme na dně.
Vlastně mi teď chybí,
tak moc, až to bolí.
Proč život nemůže být snadný?
Když už tak Nenávist k sobě samé.... to je česky. Do pocitů ti mluvit nemohu, ale nesouhlasím. Proto, že jsem neschopen zachytit a vyléčit všechniu bolest světa - se NENÁVIDĚT? Jsou to jen seřazená silná slova... možná trochu zmatek v duši, který z nepřesné definitoriky nazýváš nenávistí ... neeeee - je to bezmoc a ta je někdy silnější, než velká nenávist.
17.04.2013 23:38:43 | aravara
"tu dutou, prázdnou bolest" to je přesné a trefné a výstižné. Zásah do černého.
17.04.2013 20:34:52 | VEDz RVAHEs