stává se někdy, že zlo je příliš mocné

     byla jsi nevinná dívka

     jen špatné místo

     soumrak smutku

     a tiché zvuky za tebou

 

     pár kroků

     domů

     přes park    loukou

     a pocit v zádech  

     že už jdou

 

     zlé kroky

     myšlenky

     a neholená tvář

 

     chtěla jsi zrychlit    uletět

     složil tě přímo       na oltář

 

                        tak jako jiné

 

     po kterých jen slzy

     zůstaly vedle vzpomínek

 

     postel po noci rozestlaná

     polštář

     a na něm pramínek

     tvých vlasů

 

 

     snad je to  štěstí  osud  dar

     zůstaneš s námi

     v srdci bolest

 

     nejde to smazat

     deštěm smýt

     musíš to přijmout  

     snaž se povznést

 

     najdi tam uvnitř naději