Utopená

má unavené oči

poloprázdná láhev stojí na stole

v popelníku dohořívá cigareta

a jiskry z ohně hasnou nad polem

když jsem se ptala, jestli je to život

odpovědělas: "bezpochyby!"

ale teď vidím jak na dlani to všechno

naše omyly a naše chyby...

...a on tam sedí jako faraon

je po půlnoci, z barev jen černá zbyla

černá jak noc, jak ty jeho oči

ve kterých jsem se utopila

odpovědělas, ale špatně

a nebo spíš já se špatně ptala

tak moc jsem chtěla tu noc žít 

že jsem to neustála