Káva tmavá jak kruhy pod očima

Mrtvé a skoro zbytečné

tvé vzkazy snažící se běžet proti větru

a stará kartářka věštící nám z popraskaného hrnku

kde se na dně krčí dehydratovaný lógr.        

Pochytej ten pláč oblohy vzlykající za oknem

a dones mi ho v dlaních křehkých jak dech

který je až příliš nepravidelný na to aby odpovídal

podchlazené realitě. 

Je tak pozdě že i nevyspání usíná.

A tohle bláznivé mezidobí občas mrkne

zatímco jazyk olizující parapety za sebou táhne hořkost

černé kávy žížnící po cukru.