Na schodech přešlapuje moje vynervované vzdělání
vyčesávám si z vlasů křídu
a tvoji přítomnost.
A tma s mými sny už se nevrátí
sotva probuzený den je šedý jako staré filmy
srdce ťuká na žebra morseovku.
A až utichne křik těch tisíců hrdel
podřezaných s elegancí žil sebevraha
budeme chraptět s rýmou v krcích
nikdo nám nebude rozumět
a možná si nebudeme ani rozumět navzájem.
Nikdy jsem nebyla dobrá herečka
a neumím hrát na žádný hudební nástroj
přesto mě potkáte na náměstí jak hraju na cizí rozladěné nervy
o tom jak se toulat v rozespalým ránu
zatímco na krk dýchá samota poblouzněná a ochraptělá
tvými obrazy a horečkou.
Někdo na něco hraje,
jiný si na něco hraje,
někdo si hraje se slovy
a kdo hraje si...prý nezlobí:-)
20.10.2014 23:02:40 | Robin Marnolli
:) Díky :)
21.10.2014 07:04:09 | Elisa K.
esli tě to uklidní, taky na nic nehraju:-)
20.10.2014 19:49:19 | básněnka
....hudba uvolní těkavou napnutost.....Ji.
19.10.2014 19:41:12 | jitoush
Hudba je pro uvolnění skvělá...
19.10.2014 19:42:34 | Elisa K.
"sotva probuzený den je šedý jako staré filmy" - nádherný verš, nádherná báseň
18.10.2014 19:06:53 | MLADÝ BÁSNÍK
Děkuji moc, od Tebe si toho neskutečně cením...
18.10.2014 19:08:51 | Elisa K.
bohové milují divadlo...
18.10.2014 02:16:02 | enigman