naproti stála ospalá
do smutku oděná
v černém vlasu
a jejím očím došel pláč
to bylo po té velké noci
když déšť se smísil s mladou krví
a hvězdné ticho trhal křik
někde tam v ráji vadly stonky
písně tichly
tak náhle jako vesmír zrozen
z nicoty do barev a dál
a nikdo neví
dodnes hádá
neví
stála tam naproti a konec stonky hladil
a co se zdálo světlem
pohlceno tmou
Být já takhle poeta
šířila bych tyhle díla do světa :)
Moc hezké
12.11.2014 10:44:15 | Lioness
Já poeta jsem, šířím je jen sem :-D
12.11.2014 10:45:15 | poeta
..velké noci jsou cesty cest..
11.11.2014 20:03:42 | isisleo
za límec mi napršelo nejmíň tisíc tvých hvězd...
11.11.2014 19:06:05 | střelkyně1
Snad hřejí v každém zbytku svitu a nocí dál tě povedou...
11.11.2014 22:10:53 | poeta