Šeptala
a utíkala v ospalých ulicích
pozdního jara
bolí to když odtrháváš vlastní stín
našli ji pohozenou
špinavou
a s nádory na duši
bylo to tenkrát v noci
kdy Bůh upustil poslední cigaretu
před svítáním
šeptala že nesnáší deliria duše
v pokoji
schoulená někde v rohu
za prahem reality
a
násilně tichého mlčení.
připomnělo mi to Delirium ...ze Sandmana..:) doporučuju)
09.05.2015 22:19:48 | Loveless
Fajn, díky :)
10.05.2015 21:19:25 | Elisa K.
.....stále to z těch rohů skáče ze zálohy do středu,tam to píchne a zabolí,
pomalinku se to bude ředit a jednou se to rozpustí v mnoha
báječných záležitostech,které máš před sebou....../úsměv/....Ji.
Umíš to vyjádřit tak,že to tak trochu píchne i mě...
06.05.2015 20:52:09 | jitoush