Prolog:
Bojím se
že mi z toho všeho jednou praskne srdce
neumí to přestat bolet
a neumí to odejít ...
Okna pohltilo psí víno
a v ulici zůstal leda vítr a hluk
stánkař tam stojí někdy
jednou jsem ho potkala
za hezkého počasí
v noci osvětlená tichá cesta
domove, jak nesnadně se opouštíš
pro jiný
(kvůli rozumu nemít na vybranou)
ze stovky zůstal jeden přítel
co dávno přešel tenhle most
Epilog:
do výhledu na silnici kreslím
co před očima zůstalo přitlučené
hřeby z dlaní po trestu
že ten most
nedovedu spálit taky
psí víno pohltí leccos...
19.10.2015 11:58:29 | enigman
Bát se svýho srdce? Kdepak to se člověk bojí jen sebe, zapálit most, ztratit zas další nebe ,jde se dál...to život dal i vzal...
19.10.2015 06:47:33 | básněnka
.....přečetla jsem ji několikrát...jakoby ses posunula,smutné,ale zralejší,
vědoucí něco víc.....dotkla se....silná.....Ji.
18.10.2015 21:50:00 | jitoush
Děkuju Jity, asi jo, asi jsem trochu vyrostla :)
25.10.2015 16:25:23 | Aaliyan
...Ne asi,ale určitě...a to je dobře....i malinkatý kousíček vpřed člověka
hodně povzbudí...nakopne....protože zjistí,že to jde,pokud opravdu chce....
...vím o tom své a velmi Ti to přeji....Ji./úsměv/...
30.10.2015 16:56:21 | jitoush
.. a kdo pálí mosty-žel už nespálí v duši své žalostné posty..promiň tahle říkačka-frkačka mě bezděky ujela..snad kvůli momentnímu (hlavně svému) zlehčení
..inu-to je ta "nesnesitelná lehkost" psaní komentářů do bílého obdélníka s kobaltově modrým pozadí..a priorní omluva...:-D ST
18.10.2015 20:56:48 | Frr
Není se za co omlouvat. :)
25.10.2015 16:25:36 | Aaliyan