Anotace: ... to klávesnice zachytila frekvenci nemocného kamaráda - dystrofia muscularis
*
Píšu o stošest
na chvíli zhasnu a nevidím,
co vypnout, abych necítil ?
že ze mne kdoscos
po kouscích krade
a nožem tupě vrtá
píšu proto,
že nikdo neuslyší
ústa zlou předtuchou
zavřená
píšu to vám
jak do mne hryže kopí
a přitom doufám
že nikdo nepochopí,
že nejsem schopen boje
neboť ruce a nohy
jako když nejsou moje
a ani pravdu
již těžko unáším
a kterou nelze sdělit
ani tobě a jí
budoucnost nejistá
kronika bezlistá
nač nový dům
tužka má
patří bolestem
a nikoli snům.
Už jdu,
snad spát...
Jo – to bych rád...
tak jenom dovětek:
Mám jenom strach
a to je
blbý
majetek
to budu radši nemajetný...
01.12.2015 14:21:33 | enigman
Rád a zcela věřím...
01.12.2015 16:19:05 | aravara
Od srdce psané.Život někdy není zrovna peříčko.
29.11.2015 12:34:05 | Jeněcovevzduchukrásného
Ano, o tom to je.... dík
29.11.2015 12:38:16 | aravara
Vypsal jsi to do puntíku přesně... tu bezmoc, když by člověk tak rád něco udělal a není co... :/
28.11.2015 14:45:55 | Hesiona-Essylt
Nazdar, Hesí a díky za komentík
29.11.2015 10:16:41 | aravara
Co jen říct... snad trpělivost, přetrpělivost.
A zacpat uši hlínou, aby nebyl slyšet jiný zvuk, než šepot skrytého smyslu věcí... a najít ve smíření sílu!
Báseň je však úžasná, tuhle si s dovolením schovám, prosím...
28.11.2015 14:02:41 | Helen Zaurak
smíření? - snad resignace...
29.11.2015 10:19:01 | aravara